Severní Čechy.info

První soutěska byla zpřístupněna již v roce 1889. To se setkalo s velkým ohlasem, a proto dal kníže Edmund Clary-Aldringen vybudovat pobřežní stezku, která místy prochází tunýlky ve skalách a vede přes lávky a jezy. Tato soutěska bývá nazývána Tichá, nebo také po svém zakladateli Edmundova.

Tichou soutěsku tvoří strmé, často kolmé skalní stěny s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců. Vystupují nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů. Na jejím zpřístupnění se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne 4.5.1890 byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup je možný z horního okraje Hřenska od mostu pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní rodina či Strážce.

Divoká soutěska je hluboký skalnatý kaňon navazující u Mezního můstku na Tichou soutěsku. Od Mezního můstku vede stezka k dolnímu přístavišti, další 450 m dlouhý úsek přístupný jen po člunech. Soutěska byla zpřístupněna v roce 1898.